“Tak mi zjistili vysoký cholesterol.”
“No a? Ty naděláš, to má dneska skoro každej.”

Podobně se odvíjí řada rozhovorů. U lékaře jsme nakloněni uposlechnout rady o změně životosprávy a léčbě, ale “rada moudrého kamaráda” je nám bližší. S úlevou zase pokračujeme ve vyjetých kolejích. A navíc – na nějaké změny, stravovací návyky a pohyb, přece teď nemáme čas.

Napadá mě srovnání. Kdo se přizná, že jeho oblíbeným předmětem je matematika? Na základní škole? Ani náhodou, většinou jste odsouzeni k izolaci. Na střední? Tolerují vás jako exota. Nedávno jsem sledovala v televizi reportáž, jak obtížné je pro firmu opravující letecké motory obsadit pracovní místa od dělnických až po nejvyšší kvalitními zaměstnanci. Adepti nesplňují potřebnou kvalifikaci – přesnost, zručnost, spolehlivost, systematičnost, prostě matematickou abecedu. Při stávající nezaměstnanosti, není to škoda? Přitom by mnohdy stačilo málo, více se učit, zajímat se, nebýt jako “skoro každej”.

K vlastnímu zdraví se chováme podobně přezíravě. Některé nemoci nebolí, nejsou vidět, ale číhají. Proto bychom si měli udělat čas, VĚDĚT a KONAT. Jde přece o naše zdraví.